- -0.den/čtvrtek - balení a stres
- -1.den/pátek - teplíčko
- -2.den/sobota - první ruiny
- -3.den/neděle - na kole
- -4.den/pondělí - minerální prameny
- -5.den/úterý - spáleniny
- -6.den/středa - poprvé v Chiapas
- -7.den/čtvrtek - u indiánů na dvorku
- -8.den/pátek - pohledy nejsou
- -9.den/sobota - noční pochod
- 10.den/neděle – tady byl všude prales
- 11.den/pondělí - džunglí
- 12.den/úterý - když nastaly deště
- 13.den/středa - Tikal
- 14.den/čtvrtek - k moři
- 15.den/pátek - koráli
- 16.den/sobota - žraloci
- 17.den/neděle - sbohem angličtino
- 18.den/pondělí - turisti a ruiny
- 19.den/úterý - další festival
- 20.den/středa - prší
- 21.den/čtvrtek - sopky
- 22.den/pátek - první pětitisícovka
- 23.den/sobota - povinné pyramidy
- 24.den/neděle - zpátky přes louži
- 25.den/pondělí - zima jěště nezkončila
- Zhodnocení
23.den/sobota - povinné pyramidy
Vložil admin, 27 Prosinec, 2004 - 14:54
Tuňák je i ráno a v 9 jdeme na autobus. V něm kupodivu už sedí F+K,
kteří chtějí na La Malinche a Pico de Orizaba. Tentokrát cesta
trvá ale o mnoho déle, všude jsou zácpy. Z TAPO jedeme metrem do centra,
panycky si chráníc batohy před avizovanými davy kapsářů. Kousek od
Zócalo se ubytujeme v doporučeném hotelu Rioja ($180), pěkný hotel,
liftboy, TV, kachlíková koupelna, pitná voda, výtah. V poledne vyrážíme
na Zócalo (katedrála a prezidentský palác s nástěnnými malbami) a pak
metrem na terminal del Norte. Zde na přestupu potkáváme A+A. Za $25
pojedeme v 13:45 na Pyramides za Teotihuacán. Cesta ale místo hodiny
trvá dvojnásobek, protože snad polovinu cestu se posunujeme v dálniční
koloně. Na pyramidách je horko, H. je blbě, ale postupně ubývá lidí a
teplota klesá. Prodavačů je zde méně než v Palenque. Lezu na obě
pyramidy, ze kterých se dají dělat celkem pěkné záběry.
V půl šesté opouštíme areál a jedeme zpět autobusem, který má vypnutou
klimatizaci. V nedalekém městě jsme svědky osobní prohlídky domorodců od
dvou policistek. Jedem místní, zřejmě teplomilný člověk nebo naopak
možná připravující se na výstup na sopky a simulující nedostatek
kyslíku, zavře střešní okno, jediný přístup vzduchu. Hybernováni
vystoupíme raději už na konečné metra Indios Verdes. Zde dochází ke
komickým situacím, kdy nikdo neví, která souprava pojede a přebíháme
několikrát z jedné soupravy do druhé. V vlaku si pak típek pustí
tranzistorák a začne strašlivým chraplavým hlasem „zpívat“. Pokládáme ho
za blázna, protože pokládáme za zcela nemožné aby za toto představení
mohl chtít vybírat peníze. Opak je však pravdou a pár drobných opravdu
dostal. Vracíme se do hotelu, H. je blbě ale přesto jde se mnou
nakupovat.
V centru je asi 1000 prodejen obuvi, šatů apod. velmi potřebných věcí ale ani jedny
potraviny. Až za Zócalem je velký supráč v Comercio Mexicana, před ním je strašný bordel.
Nakupujeme hodně ňamek a ochutnáváme vystavené párečky a sýry. Refresco na Zócalu
postaví H. na nohy a v hotelu pak pořádáme hody.