Ráno před svítáním máme objednaný jeep s anglicky mluvícím řidičem. U vstupu se už tvoří fronty aut
převážně s indiány. Nejprve jedeme do severní části, kde jsou vzácné barasingy. Proti
africkým parkům je to velký rozdíl, neboť se zde převážně jedná o džungli, ve které
se zvířata kupodivu lehce skryjí. Tygři před námi zatím nedefilují a tudíž jedeme na tiger show,
které se koná v centrální části na Kanha meadows. Jeep obdrží pořadové číslo a než na něj
přijde řada, čeká se. Na nás dochází řada až po poledni a na slony se naloďujeme jako jedni s posledních.
Celá akce za 600Rs trvá jen několik minut, nástup, 100 metrů k tygru, bakšiš za posečkání na místě, minutu na místě a zpět.
Nejsme z toho zrovna odvázaní ale máme zajišťovacího tygra, resp. tygřici s obojkem.
Vracíme se zpět do hotelu a zbytek odpoledne trávíme procházkou po okolí.
V noci štěkají psi jako pominutí, později se dozvídáme, že na dvoře byl levhart.
Příští den se jedeme podívat do jiné části parku. Na cestách nacházíme tygří stopy a řidič s průvodcem
se snaží vystopovat tygra, což se jim nakonec za pomoci varovných zvuků sambarů podaří!
To je neskutečný zážitek, když se tygr, resp. hladová tygřice, vynoří z džungle sto metrů před námi.
Ostatní nám pak jen závidí. Na závěr ještě pozorujeme podivně bláznící ptáky, když se
u vody objeví malá jungle cat. Jinak jsme ještě viděli šakali, mnoho axisů, samice sambarů,
skrytě žijící malé barking deer, opice a různé ptáky včetně dravců.
Po návratu rychle balíme a spěcháme na normální bus, se kterým jedeme do [[Mandla]] (35Rs, do Jabalpur 85Rs). Nemůžeme totiž
sehnat lístky na vlak, naše spojka v Česku hlásí "všechno přinejmenším wait list".
Musíme tedy přejet nočním autobusem do [[Raipur]](v 20hod, 135Rs). Na autobusáku tedy kupujeme lístky, necháváme batohy
v pokladně
a jdeme se podívat do města. [[Mandla]] je díra děr, nenacházíme žádné místo, kde by se dalo
rozumně najíst a kdekoliv si sedneme, hned je kolem nás srocení dětí. Co dělat
4 hodiny do odjezdu? Nakonec nacházíme rozumně vypadající hotel, kde neumí nikdo
anglicky. Předkládají nám hindsky psaný lístek, nevadí dáme plain rice a vegetable soup.
Když uvidíme ovšem co nám donesli za polévku, víme, že je zle. Celý personál se rozestavuje
kolem nás u čeká jak nám bude chutnat. Nebude, protože tak koncentrovanou pálivou
ingredienci, která pálí už na několik metrů, jsme ještě neviděli.
Musíme obecenstvo zklamat. Ještě, že existuje plain rice a čaj. I když je jim
divné, proč si cukr sypeme do čaje a nikoliv do rýže. Nicméně se nám
podaří zabít pár hodin času sledováním filmu "Be free", příběh o koni z Namibie.
Zbytek času trávíme na autobusáku se psi, kozami, spícími dětmi pod lavičkami.
Na závěr pak ještě diskuzí s vševědem a všeumělem, který má být údajně otec
ministerského předsedy. Konečně jedeme, místa na nohy je minimálně, noc dlouhá.