Zjišťujeme, že ostatní na tom nejsou o mnoho lépe, Florián vypadá
poněkud malátně a Angličan se sotva hýbe. Dokonce se kverulantsky chtějí
vrátit. Náš přístup - nechat téměř vše na chatě a vyběhnout zbývajících
300m nalehko - přesvědčí aspoň F+K. Jdou dokonce napřed. Nejdřív je
třeba vylézt suťový svah a pak kamenitou sutí přes několik předvrcholů.
Abychom se neztratili značkuji si cestu (rýma a kašel). Konečně jsme za
2h na vrcholu, Las Rodillas (5105m) kde už na nás čekají F+K. Kupodivu
je zde velká ocelová konstrukce a ačkoliv vidíme refugio, jí jsme
zdola neviděli. Fotíme se a kocháme se pohledem nad inverzí (Orizaba, La
Malinche, Perote, Popo, Nevado de Toluca). Sestup je daleko rychlejší -
u Refugia jsme za 45min, najíme se a po poledni pokračujeme. Na La Joya
jsme před druhou a stíháme taxi, které mají domluvené A+A. Místo
$200 pro dva, jedeme $300 za čtyři.
Původně plánovaná možnost - jít zpět pěšky do Ameca byla šílenost.
Ubytujeme se v hotelu a jdeme na obhlídku města. Zde je konečně signál a
H. dozvídá, že se stala dvojnásobnou tetičkou v den dobití 1.pětitisícovky.
Z protějšího návrší se dvěma kostely je pěkný pohled na obě sopky. Po návratu
do hotelu stále neteče teplá voda. Recepční si asi
myslí, že si z něho dělám blázny ale slíbí až se vrátí odpovědná osoba, na chvíli ji pustí.
To splní akorát, že teče z opačného kohoutku než jsme pořád zkoušeli!!!
V hotelu potkáváme F+K. Přebalujeme, sníme tuňáka a jdeme spát.