zase Čína

Vlak poté zastavuje na neurčitou dobu u perónu na nám známém nádraží v [[Erlian]]. Toho hbitě využívám a jdu vyměnit zbylé tugriky za jinou více směnitelnou měnu. Sice průvodčímu moc nerozumím kdy budeme objíždět ale určitě je času dost pro hledání směnárny v opuštěné nádražní budově. H. sice trochu nervózní, že výpravčí už píská a já nikde. Snaží se zadržet vlak vlastním tělem a o několik minut pozdržuje odjezd. I já si mezitím uvědomuji, že vlak bude muset někdy odjet a vracím se na poslední chvíli do vlaku.

[[Jinning]] je takové malé čínské provinční miliónové město, my ale musíme koupit u nádražní pokladny lístky do nedalekého [[Datong]]. To obnáší najít příslušný spoj, probojovat se k okénku, udat pokladnímu o jaký vlak se jedná a zaplatit. Vše pochopitelně probíhá v plynulé čínštině. Nám se napoprvé podařilo zakoupit lístky asi za hodiny. Málem jsme upadli do podezření, že jsme snad špióni, mající za úkol vyfotografovat tajně nádraží.

Nástup do vlaku je další exotická záležitost. Všichni čekáme v čekárně na příjezd vlaku. Na perón jsme vpuštěni až po vystoupení cestujících. Pak nastává hromadný úprk k vagónům. Přesto, že počet cestujících převyšuje počet míst v už tak narvaném vlaku, všichni se do něj záhadně dostaneme. Máme lístky na stání a místa ani o píď víc. Naštěstí do Datongu to jsou pouze dvě hodiny. Jen co se vlak dá do pohybu, začnou vlakem proudit lidé asi do jídelního vozu a s instantními polévkami v cestovním balení pro horkou vodu. Další překvapení nás čeká, když naprosto narvaným vagónem se začne prodírat servírka s vozíkem, který známe z letadla. Tam ale ulička bývá o něco volnější. Když už si myslíme, že nás nic nepřekvapí, začnou se cestující vlnit. Nechápeme co se děje ale v zápětí je vše jasné, jsme asi v luxusnějším vlaku a je nutno udržet čistotu. Zřízenec tedy podmetá cestující a hrabe odpadky na jednu velikou hromadu. Tu postupně mete ke dveřím, za jízdy je otevře a vyhodí ven. Konečně [[Datong]] a nám zbývá poslední dnešní úkol, ubytování. To se ukáže jako nejsnazší neboť přímo u nádraží nás odchytává náhončí z blízkého hotýlku.

16.8.

Před nádražní budovou je několik non-stop úschoven zavazadel, které se přetahují o zákazníky – tedy i o nás. Naproti zobrazuje obrovský billboard obrovské buddhistické sochy Yungang. K nim vede cesta nejdříve přes celé město a pak ještě příměstským autobusem kolem vojenské posádky a průmyslových podniků. Ač se zdá nepravděpodobné, že by se zde v hustě zalidněné oblasti s uhelnými doly někde mohly nacházet desítky obřích soch, areál opravdu existuje.Vstupní brána ho naštěstí odděluje od nevábného okolí. Pro nás jsou atrakcí velmi zajímavé jeskynní sochy, my jsme zase atrakcí pro domácí turisty. To ale jen slabá předehra než co zažijeme v městě. V provinčním [[Datong]] se stáváme hlavní atrakcí. Prodavačky v supermarketu zapomínají na svou práci, cyklisté nekoukají na cestu, všichni jako hypnotizováni sledují nás. Pouze je problém sehnat banku pro výměnu peněz a levné bistro. Večer nás čeká opět čekání a posléze úprk k vlaku. Tentokrát máme místenku ale na velmi ekonomické „hard-seats". Sedadla jsou opravdu pekelně tvrdá s komfortním pravoúhlým prkenným opěradlem a jsou potažená ďábelskou koženkou, na které je téměř nemožné sedět chvíli v klidu, natož strávit noc.

17.8.

Vlak si trochu postál kdesi na předměstí Pekingu a má hodinku zpoždění. Naštěstí je to z nádraží do Beijing Intl.Hostel kousek. Ovšem personál je naprosto nekompetentní, a to ne proto, že nemá naší online objednávku. Všechno je problém, kauce v dolarech, volné místo na pokoji. Naštěstí zde budeme jen jednu noc neboť od hotelu odjíždí autobus zítra na letiště. Času není nazbyt, nejdříve odškrtáváme [[Yong He Gong (Lama Temple)]]. V něm se nachází podle Guinessovy knihy rekordů nejvyšší dřevěná socha. Nám se ale vryl do paměti spíše davy poutníků, kteří přecházeli z jednoho místa na druhé aby stále opakovali modlitby, a hlavně koncentrovaným kouřem z tisíců hořících vonných tyčinek.

Poslední zbývající atrakcí v je [[Summer palace]]. To je ohromný komplex vystavěný pro relaxaci vládců. Jsou zde na březích jezera, v lesících i na kopci desítky staveb a komplexů - Marble boat, Čínské divadlo, kolonády a mnoho dalšího. Dojem kazí pouze dusné počasí se smogovým oparem.

Večer se vracíme přes čtvrť kolem televizní věže. Nacházíme zde v malé uličce jiný Peking, kam málokdy vkročí turistova noha. V jednom levném obchůdku si dáváme vynikající taštičky, připravované ve speciální formě. Kdyby nám nedošly peníze, seděli bychom tam snad dodnes.

18.8.

Ráno spěcháme na letištní autobus ale hotelový personál se snad hodinu dohaduje s nějakými hosty o navrácení kauce - neskutečný útulek. Nakonec se musíme natvrdo vnutit jinak bychom snad neodletěli. Zpoždění mělo ale jeden pozitivní efekt. Letadlo bylo overbooked a my máme šanci poznat poněkud komfortnější třídu v Boeing B-767 - First-class. Pravda mé sedadlo se ukázalo trochu rozbité ale i tak to byl zážitek. Místa tolik, že člověk musel vstát a dojít si pro prospekty k sedadlu před sebou, osobní displej. Pouze výběr filmů by mohl být nápaditější – koukat se na film Beethoven 2 je utrpením ale sledovat ho pro ukrácení času několikrát je mučením srovnatelným snad jen s Troškovými filmy Slunce, seno a ... (ani další nejsou ale o nic snesitelnější).

Máme obrovské štěstí, že se mraky rozestupují přesně nad UB a pilot dokonce naklopí letadlo, že máme město pod sebou jako na dlani.

V Moskvě trávíme pár hodin potloukáním se po letišti než můžeme nastoupit poslední úsek cesty. Tentokrát letíme letadlem Tupolev TU-154. Místa žalostně málo, v Praze mě budou muset asi vysekávat. Na štěstí let bude díky 2 hodinovému posunu trvat pouze 20minut, to se dá vydržet.

Poslední šok nás čeká v pražském metru, když musíme použít náhradní dopravu. V UB nás internet informoval: „Voda stoupá a metro se právě zavírá" a nyní toto. V dalších dnes se dozvíme více podivných okolností o krizovém štábu města ale to už je jiná kapitola.