Ráno 1.prosince vstáváme v 5 hodin, abychom stihli druhé metro a první bus č.100 na
letiště. Na 7:10 máme totiž objednaný speciál do Milana. McDonell
MD-80 máme opravdu přistavený a bez problémů nás hodí do Milana. Zdejší
letiště nás překvapuje, protože všechny pánské záchodky se právě uklízejí.
Po 10hod máme přistaveno naše letadlo do Delhi. Je to Boeing 767, ještě
trochu poopravit moje sedadlo, vyložit zavazadla nedostavivšího se
pasažéra a můžeme vyrazit. V letadle se začínají objevovat první indiáni.
Alitalia má pro nás připraveno i dost jídla a cesta pěkně ubíhá. Bohužel
místo GPS navigace běží nějaký film. Nemůžeme proto přesně identifikovat
krajinu pod sebou. To se podaří až při západu slunce, kdy je krásně
vidět (asi) jezero Van s bájnou horou Ararat. Při výstupu se vybavíme na cestu
dekami, které se budou hodit ve vlaku.
Před přistáním jsme překvapeni, že nejsou vidět dlouho žádná světla na zemi,
jenom měsíček na křídle, jinak jen tma, asi to je zde neobydlené. Že tomu je trochu jinak poznáváme těsně před dosednutím,
je totiž obrovská inverze, která pokrývá velkou část Indie.
Přistání před půlnocí i odbavení je bez problémů, když už si myslíme, že
batohy nepřijedou, zřízenci nás posílají k hromadě, kde už na nás notnou
dobu čekají. Na zbytek noci se utáboříme v prostoru za celnicí. Paradoxně
vedle stojí vozík plný kufrů z Thajska, ke kterému se nikdo nehlásí.