K ránu vybíráme k bankomatu 10000 rupek v pětistovkách, které nám ovšem žádná směnárna
nechce rozměnit. Nevadí můžeme jít si koupit pre-paid taxi na
Nizamuddin train station za 230Rs. Nacpeme batohy do žlutého taxíku a
ještě za tmy vyrážíme. První zkušenost je, že zde neplatí evropská pravidla
silničního provozu. Jednak u nás nemáme na dálnici pruh pro slony a jednak
i u nás více méně bereme do úvahy barvy právě svítící na semaforech. A taky
se pochopitelně jezdí vlevo.
Na nádraží je živo, přespává zde víc lidí než na "Hlaváku" a zájemců u pokladen je
také požehnaně. Ještě, že máme zařízenou většinu vlaků jako e-ticket přes internet.
Nacházíme i úschovnu zavazadel - cloak room - kde necháváme velkou bagáž. Cena
10Rs za zavazadlo za 1.den je příjemná.
Jelikož už máme hlad, navštěvujeme poměrně pěkný fast food nám neznámé značky.
Tam H. poněkud vyděsí asi 20 centimetrová krysa, která se lstivě proplíží až
k ní a pak na ni bafne. Ňamky vypadají všechny nevinně ale jejich nebezpečí
se projeví až po nakousnutí, jsou totiž pálivé. Čaj s mlékem je pro nás také exotika.
Vyrážíme z nádraží přes zadní dvorek s oslíkem dírou ve zdi k nedaleké UNESCO památce [[Humayun's tomb]].
Ač na mapě se to zdá za rohem, vchod je z druhé strany a vzdálenosti jsou zde
ruské. Nevadí kolem poletují papoušci a spící lidé na ulici jsou pro nás
změna. Vstupné je tradičních 20Rs ale jelikož se marně vydáváme za domorodce,
platíme 250Rs. Dá se platit i výhodnějších 5USD ale nemáme drobné zelené.
Později se dozvídáme, že se normálně vrací i dolary. Jeětě několikerá kontrola
vstupenek a můžeme do oploceného areálu s velkolepou hrobkou. Uvnitř je klid,
můžeme v klidu relaxovat po dlouhém letu.
Před polednem se vydáváme na cestu zpět na nádraží. Jdeme jinudy s vyhlídkami
na komfortní slumy za řekou, kde žije spodních 900 miliónů.
Vlak má asi hodinu zpoždění ale jsme rádi, že na ceduli nacházíme opravdu svoje
jména a e-ticket tudíž funguje. Máme bookable 2nd class, což
jsou místenky ve vagónu s komfortními sedadly. Poprvé vidíme žebrajícího
vlakového zametače, příště už nám to ani nepřijde.
Za dvě hodiny jsme v [[Bharatpur]], trochu je problém identifikovat dopředu
průjezdní stanici ale místní nám poradí. Bereme autorikšu za 20Rs k turistickým
informacím blízko vstupu do NP [[Keoladeo Ghana]]. Sice se nám rikšák snažil namluvit,
že cena je za osobu ale nakonec sám rád musel uznat, že to je nesmysl.
Na informacích jsme zavaleni prospekty a informacemi, dokonce bakšiš je odmítnut
se slovy "mě platí vláda". Jen pár metrů to máme do hotelu, vybíráme
Evergreen guest house za 200Rs. Jsme rádi, že je zde syn majitele, který pracuje většinu
roku ve Španělsku a umí výborně anglicky. Angličtinou totiž překvapivě
vládne málo lidí a navíc jejich výslovnost není zrovna oxfordská, takže
pravděpodobně nejpoužívanějším slovem je "cože". V hotelu si
dáváme své první thálí, ani moc nepálí, rodina je prý jediná rodina ve městě,
která nejí pálívá jídla. Ceny jsou příznivé a i ceny za nápoje se neliší
mnoho od pouličního prodeje, kde cena je určena cenou na obalu. Jen
pivo je drahé, 80Rs za láhev.Prodej prý je omezený a lidé ho jezdí
kupovat do Delhi.